Nejvyšší správní soud zařadil do své sbírky zajímavý rozsudek týkající se systémové podjatosti, což je strašák řady obcí. Tentokrát se vyjadřoval k tomu, kdy jsou podjatí i úředníci z dotčených orgánů a jak se dají zhojit vady „podjatých“ závazných stanovisek.
Veřejný ochránce práv se již řadu let angažuje ve věci podivné výstavby výškové budovy Šantovka v Olomouci. Ombudsman podal tzv. žalobu ve veřejném zájmu proti rozhodnutí, kterým Magistrát města Olomouce umístil problematický záměr. Krajský soud žalobu odmítl, protože prý ochránce neprokázal veřejný zájem. Nejvyšší správní soud jeho usnesení zrušil v lednu 2024. Dospěl tehdy k závěru, že závažným veřejným zájmem může být v daném případě zájem na nestranném rozhodování správního orgánu. Krajský soud poté žalobu opět odmítl, protože (ve zkratce) o žádnou systémovou podjatost jít nemohlo, za to se dočkal dalšího zrušení svého usnesení.
Otázka: Je skutečnost, že naše město uzavřelo plánovací smlouvu s developerem důvodem, proč by měl být vyloučen náš stavební úřad z rozhodování o záměru tohoto investora?
V praxi se stále častěji setkáváme s tím, že investor namítá podjatost při rozhodování orgánu obce, a to i při rozhodování v tzv. samostatné působnosti, která je výkonem práva na samosprávu. V tomto kontextu je zásadní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 2 As 151/2018 – 63. Jeho závěry přiblížíme níže.