Když dojde ke změně územního plánu, kvůli které musí vlastníci změnit svoje plány a někdy se i smířit s tím, že místo pozemků k zastavění mají jen pole, dojde obvykle tvrzení, že obec porušila legitimní očekávání majitelů a že je kvůli tomu územní plán nezákonný. Často pak dojde na spor o regulaci obsaženou v územním plánu, v rámci kterého vlastníci uvádí, že jim obec přislíbila, že stavět budou moci a že se územní plán buď nezmění nebo že se změní tak, aby se mohlo stavět víc. Mají takové přísliby vliv na pořizování územně plánovací dokumentace?
Nový stavební zákon se urputně snaží zabránit vlastníkům, aby se bránili proti regulaci, kterou si obec v územním plánu usmyslí. Dokonce jim odňal možnost uplatňovat vůči návrhu územního plánu (opatření obecné povahy) námitky. Smějí bránit svoje práva jen o poznání slabším nástrojem – připomínkami. Je tento přístup v pořádku? Nemyslíme si. Myslíme si, že se nakonec najdou nespokojení vlastníci, kteří napadnou problematická ustanovení u Ústavního soudu.
Pamatujete si ještě vůbec na to, kolik žalob jsme v naší advokátní kanceláři podali během covidu? Bylo jich přes dvě stovky a některé spory ještě pořád nejsou skončené. Právě včera Ústavní soud svým nálezem zrušil rozsudky nižších soudů, které odmítly odškodnit ty, kteří se cítili být poškozeni nezákonně nařízeným nošením roušek. Díky tomu mají lidé šanci, že se od ministerstva zdravotnictví přece jen nějaké náhrady za to všechno, co se před pár lety dělo, dočkají. Nález je navíc kupodivu velmi hezky napsaný. Že by skutečně Pavlovi soudci byli o tolik lepší, jak se říká?
V nálezu sp. zn. IV.ÚS 362/22 se ústavní soud zabýval otázkou, zda je na základě ustanovení vodního zákona možné požadovat pouze jednorázovou náhradu za omezení vlastnického práva, nebo jestli do úvahy přichází také požadavek na opakující se plnění. Závěry Ústavního soudu lze přitom do určité míry zobecnit.
Ústavní soud odmítl poskytnout ochranu dítěti, kterému nižší soudy odepřely přístup ke spravedlnosti jen proto, že nepochází z bohaté rodiny. Po všech potížích a mezinárodní ostudě, které České republice přinesla diskriminace romských dětí v přístupu ke vzdělávání, se zřejmě dostáváme na „vyšší level“. Teď už by se podle Ústavního soudu D. H. a další nemohli dosáhnout ani toho, aby jejich žalobu soudy projednaly, a to dokonce ani v situaci, kdy by si zajistil pro bono právní zastoupení. Na okraj dodávám, že soudcem zpravodajem byl nový Pavlův soudce, bývalý advokát Milan Humlák.
Místní poplatky za zhodnocení stavebního pozemku stavbou kanalizace nebo vodovodu jsou pro mnohé obce prubířským kamenem vztahu s ministerstvem vnitra. Samosprávy totiž vedou s tímto úřadem setrvalý boj kvůli obecně závazných vyhlášek týkajících se tohoto poplatku. Poslední bitva se odehrála právě v těchto dnech u Ústavního soudu a můžeme předeslat, že obec prohrála zejména proto, že její OZV byla retroaktivní. V nálezu ÚS je řešeno několik podstatných otázek, kterým se věnujeme v našem novém článku.
Některé obce vydávají obecně závazné vyhlášky, kterými povolují nedodržování nočního klidu. Taková možnost by přitom měla být výjimkou, nikoliv pravidlem. Je ale samozřejmé, že se ne vždy obyvatelé vesnic a měst shodnou na tom, co je ještě v pořádku a kolik koncertů, zábav nebo jiných hlučných aktivit už je moc. V obci Píšť se domnívali, že každotýdenní akce dlouho do noci během teplejších měsíců roku je v pořádku, u veřejného ochránce práv to ale viděli jinak a OZV nechali přezkoumat Ústavním soudem.
Ústavní soud i v novém roce pokračuje v problematické praxi, kdy v případě jmenování nových soudců se pozastavuje nápad ostatním soudcům. Pokud stěžovatel podá stížnost právě v těchto dnech, má jistotu, že o jeho stížnosti bude jako soudce zpravodaj rozhodovat buď soudce Zdeněk Kühn nebo soudkyně Lucie Dolanská Bányaiová. a Zdeňku Kühnovi, rozhodovat tedy bude výhradně III. nebo IV. senát Ústavního soudu.
Mnohé obce jsou upřímně překvapené, když zjistí, že by měly platit vlastníkům náhrady za užívání jejich nemovitostí – veřejných prostranství občany obce. Judikatura ale potvrzuje, že se samosprávy svého „břemene“ nemohou jen tak zbavit a měly by včas myslet na to, jak tento problém vyřešit. Dnes se podíváme na nedávný nález Ústavního soudu, který se k problematice užívání veřejných prostranství vyjadřuje komplexně.
To, že Ústavní soud není odborníkem na řadu témat, o kterých rozhoduje, není tajemstvím. Jedním z nich je nepochybně územní plánování, kterému mnohem více rozumí soudci na krajských soudech a zejména pak Nejvyšším správním soudu. To se ukázalo i při posledním rozhodování naší nejvyšší soudní instance o územním plánu Vracova a ochraně lesa. V tomto článku se pokusíme zmatený a značně nepochopitelný nález popsat, ačkoliv to vzhledem k jeho nízké odborné kvalitě není vůbec snadný úkol. Zásadním výsledkem je, že Ústavní soud ze záhadných důvodů uškodil obcím a přírodě.