Skupina 25 senátorek a senátorů Senátu Parlamentu České republiky navrhovala, aby Ústavní soud v zákoně č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích zrušil ustanovení, která zavádějí pro provozovatele potravinářských podniků s prodejnami s prodejní plochou větší než 400 m² povinnost poskytovat v nich blíže vymezené potraviny bezplatně humanitárním nebo charitativním organizacím, přičemž za nesplnění této povinnosti lze uložit pokutu až do výše 10 000 000 Kč. Tím se podle jejich názoru tato ustanovení dostávají do rozporu s čl. 1 a 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky . Ústavní soud podrobil vznesené námitky přezkumu z hlediska dodržení ustanovení ústavního pořádku a testu proporcionality. Dospěl k závěru, že v […]
Ústavní soud vydal nález, ve kterém vytkl Městskému soudu v Praze průtahy a uložil mu, aby nepokračoval v průtazích ve věci vedené u něj pod sp. zn. 11 Ad 1/2018 a aby v této věci neprodleně jednal a rozhodl. Ústavní soud přitom zdůraznil, že pokud spravedlnost přijde pozdě, je to totéž, jako by byla odmítnuta.
Ústavní soud se ve svém nálezu ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 1685/17, věnoval otázce postavení ekologických spolků v řízení o správních deliktech podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Ústavní soud přitom připustil, že v určitých případech se ekologické spolky mohou účastnit řízení o správních deliktech podle § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny.
Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Josef Fiala) vyhovělo návrhu Ministerstvu vnitra a zrušilo dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů ustanovení čl. 2 písm. b) a čl. 4 obecně závazné vyhlášky statutárního města Mostu č. 6/2015, o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, o ochraně veřejné zeleně a zlepšení vzhledu města. Při přezkoumání obecně závazné vyhlášky Ústavní soud zpravidla volí test čtyř kroků, v jehož rámci posuzuje pravomoc obce k vydání obecně závazné vyhlášky, zda obec při jejím vydání nevykročila z mezí zákonného zmocnění, zda nezneužila svoji působnost či neporušila zákon, a konečně poměřuje obsah obecně závazné vyhlášky kritériem „rozumnosti“. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená ustanovení neobstála již v druhém […]
Ústavní soud se v rozhodnutí ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. III. ÚS 2023/18, zabýval otázkou, zda nemožnost podání odvolání v kárném řízení je v souladu s ústavním pořádkem. Stěžovatelka namítala porušení svého práva na spravedlivý proces ve skutečnosti, že proti rozhodnutí kárného senátu není odvolání přípustné. Touto problematikou se zabýval Ústavní soud i v nálezu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 33/09 , a dospěl k závěru, že kárné řízení se soudci obecných soudů není řízením o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 a čl. 7 odst. 2 Úmluvy, neboť jde z hlediska systematiky právního řádu o řízení nikoliv trestní, na čemž nemůže nic změnit ani […]
Právní úprava související s umělým oplodňováním vychází z morálních, kulturních, náboženských a etických hodnot dané společnosti. Podle Ústavního soudu je tak především na zákonodárci, aby stanovil podmínky a pravidla pro vznik života jiným než tradičním způsobem. Ústavní soud považuje v souvislosti s projednávaným případem za podstatnou především okolnost zmíněnou i Nejvyšším soudem, a to že v tomto případu „nelze vyloučit pochybnosti stran skutečné vůle zesnulého manžela žalobkyně stát se otcem i po své smrti. Informovaný souhlas s kryokonzervací spermií totiž obsahoval výslovné ustanovení o zničení tohoto biologického materiálu v případě jeho úmrtí. Uvedené též znamená, že kryokonzervované spermie muže tvořícího neplodný pár, nelze po smrti použít k léčbě tohoto páru, […]
Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti společnosti LIDO TAXI RADIO, spol. s r. o. a zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kterým soud změnil usnesení krajského soudu tak, že se stěžovatelčin návrh na nařízení předběžného opatření společnosti UBER zdržet se provozování a zprostředkování taxislužby na území statutárního města Brna zamítá. Vrchní soud v Olomouci tak bude muset znovu rozhodnout o odvolání proti předběžnému opatření, kterým bylo společnosti Uber uloženo zdržet se provozování taxislužby v Brně. Nález Ústavního soudu ze dne 5. listopadu 2018, sp. zn. III. ÚS 4072/17 je dostupný zde.
Vlastník kliniky uzavřel na základě autonomní vůle a vstřícně se stěžovatelkou smlouvu o výpůjčce, na jejímž obsahu se smluvní strany shodly. Stěžovatelka proto musela počítat také s možností, že po uplynutí sjednané doby výpůjčky kliniky nebude smlouva prodloužena, a ona tak bude muset kliniku přestat užívat. Navíc Správa železniční dopravní cesty opakovaně uvedla před obecnými soudy, že hodlá kliniku začít využívat pro vlastní účely. Výkon vlastnického práva v podobě užívání kliniky pro účely činnosti vedlejší účastnice řízení však není možný, je-li klinika bezdůvodně okupována stěžovatelkou a jejím kolektivem. Je rovněž pravděpodobné, že počátku užívání kliniky bude předcházet potřebná rekonstrukce objektu, kterou nelze provést, je-li v budově činné stěžovatelčino autonomní centrum. […]
V situaci názorového sporu mezi rodiči ohledně očkování dítěte není obecně vyloučeno, aby jeden z rodičů úspěšně uplatnil výhradu svědomí, avšak v takovém případě bude nutno vážit svobodu svědomí rodiče oponujícího očkování jak s veřejným zájmem na ochraně zdraví, tak s totožnou svobodou svědomí druhého rodiče, neboť právo na péči o dítě a jeho výchovu náleží oběma rodičům. Oprávněná výhrada svědomí vůči jakékoli zákonné povinnosti navíc může být uplatněna jen v mimořádných případech a mimo jiné musí být opřena o dostatečně naléhavé důvody. Nález Ústavního soudu ze dne 8. října 2018, sp. zn. II. ÚS 725/18, je dostupný zde.
Celý případ začal, když se rodiče jedenáctileté dívky, kterou měli ve střídavé péči, neshodli na tom, jestli by jejich dcera měla být naočkována nebo nikoliv. Vzhledem k tomuto názorovému nesouladu mezi nimi, podal otec nezletilé dne 4. 1. 2017 okresnímu soudu návrh, aby soud nahradil rozhodnutím nesouhlasné stanovisko matky (stěžovatelky). Ta očkování bránila z důvodů svého svědomí, světonázoru a smýšlení, přičemž se bála o zdraví své dcery a svá tvrzení opírala o informace o nežádoucích účincích vakcín. Zároveň poukazovala i na postoj nezletilé, která si očkována být nepřála a očkování odmítala. Samotná nezletilá se však řízení v celé jeho délce osobně neúčastnila, byla namísto toho zastoupena kolizním opatrovníkem z řad OSPOD. Okresní soud nakonec […]