NSS rozhodoval o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým byl zamítnut návrh vlastníka, jemuž regulace v územním plánu jedné obce neumožnila stavět sociální bydlení. Novou úpravou byl změněn 15 let nevyužitý regulativ a obsah územního plánu byl uveden do souladu s faktickým využitím pozemků. Město chtělo změnou územního plánu mimo jiné omezit vznik sociálně vyloučených lokalit, které by měly negativní vliv na soudržnost obyvatel. Vznik satelitních obytných lokalit by znamenal i nadměrné investice do infrastruktury.
Krajský soud v Praze rozhodoval další případ týkající se územního plánování. Tentokrát vlastníci nesouhlasili s tím, že jejich pozemky měly být nezastavitelné, na části byl vymezen biokoridor (podle navrhovatelů pouze lokální, vedoucí od zástavby v západní části k zastavěnému území, tudíž nemůže plnit účel propojování významných biocenter, a ani nevymezuje, jakým druhům fauny a flóry má sloužit) a ještě územní rezerva pro technickou infrastrukturu. Soud se postavil na stranu obce a návrh zamítl. Navrhovatelé nadto tvrdili, že prý byly obcí uvedeni v omyl, neboť v době projednávání územního plánu byly předloženy rozporné výkresy vymezující územní rezervu a oni v důsledku toho nevěděli, že se rezerva týká jejich pozemků.
Říčany u Prahy vydaly před časem změnu č. 3 svého územního plánu. Zajímavá je tím, že se snaží zakázat ubytovny, které mají na život v mnoha obcích negativní vliv a přináší řadu problémů. Navzdory zásahu do vlastnických práv změna č. 3 obstála u krajského i Nejvyššího správního soudu. Do jisté míry to bylo dáno pochybeními vlastníků v rámci procesu územního plánování i před soudy, ale přesto může být regulace pro ostatní obce inspirativní.
Nejvyšší správní soud opět rozhodoval o otázkách spojených s incidenčním přezkumem opatření obecné povahy – územního plánu. Vlastnice se svojí kasační stížností neuspěla – během procesu pořizování předmětného územního plánu byla totiž pasivní a neuplatnila žádné námitky. Správní soudy neshledaly, že by byl územní plán v rozporu s kogentními normami a v souladu s ustálenou judikaturou se právě kvůli zmíněné pasivitě nemohly věnovat přezkumu proporcionality regulace, kterou obec pro svoje území zvolila.
Když vydá obec stavební uzávěru, obvykle stanoví možnost žádat o výjimku pro určité stavby. Tuto možnost jí dává § 99 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon (dále jen stavební zákon“). V tomto ustanovení se také píše, že se proti rozhodnutí rady (v některých obcích samozřejmě zastupitelstva) o výjimce nelze odvolat. Jak se tedy může proti nepovolení výjimky zejména dotčený vlastník bránit? Odpověď najdeme v judikatuře.
Otázka: Budou i v novém stavebním zákoně dohody o parcelaci?
Otázka: Když vlastník napadá územní plán až spolu s žalobou proti územnímu rozhodnutí, může soud zrušit větší části územního plánu?
Otázka: Odkdy bude obec pořizovat územní plán podle nového stavebního zákona?
Otázka: Může se vlastník, kterého se územní studie dotýká, proti ní nějak bránit?
Otázka: Zjistili jsme, že územní studie je v rozporu s územním plánem? Co platí?