Před týdnem jsme psali článek o tom, že není pravdou, že by obce po novele stavebního a energetického zákona neměly prakticky žádné možnosti, jak zabránit nežádoucí výstavbě větrných elektráren. Kupříkladu Hospodářské noviny mj. uváděly: „Novela energetického zákona označovaná jako lex OZE I zařadila větrné, ale i fotovoltaické elektrárny s výkonem nad jeden megawatt mezi veřejnou technickou infrastrukturu. Investoři při jejich stavbě už tedy nemusí žádat o změnu územního plánu, pokud je umístí v nezastavěném území obce. „Nutnost pořizování změny územního plánu v tomto případě odpadá,“ potvrzuje Jiří Nezhyba z advokátní kanceláře Frank Bold Advokáti. Výstavbu obnovitelných zdrojů v Česku by to tak podle něj mohlo usnadnit. „Zmenšuje se tím do […]
Nejvyšší správní soud rozhodoval o jedné stavební uzávěře. Vzhledem k tomu, že se právě stavební uzávěrou snaží mnohé obce řešit neutěšenou situaci s rozsáhlou výstavbou a nekvalitním územním plánem, je jistě dobré vědět, jak na tato opatření obecné povahy nahlížejí soudy (krajský i Nejvyšší správní podání vlastníků zamítly).
Ústavní soud v lednu 2023 vydal nález ve věci územního plánování. To se nestává tak často a můžeme jistě říci: díky bohu za to, protože ze strany ústavních soudců, kteří se územnímu plánování nevěnují do detailů (na rozdíl od těch z Nejvyššího správního soudu), to obvykle to nebývají šťastné a pro praxi přínosné zásahy. Pojďme se nyní podívat, o co šlo a jaké má nejnovější nález Ústavního soudu následky pro obce.
Otázka: Který orgán obce rozhoduje o tom, že se se požádá orgán územního plánování obce s rozšířenou působností, aby pořídil pro obec územní plán?
Od konce ledna 2023 je účinný zákon č. 19/2023 Sb., kterým se mimo jiné změnil stavební zákon. Snahou novelizace je znemožnit obcím a jejich občanům bránit se proti nechtěným a mnohdy mimořádně problematickým větrníkům a rozhodovat o tom, jak dobře a kvalitně se bude v místě žít. Doteď totiž obce skrze územní plány měly možnost rozhodovat o tom, kde budou či nebudou větrné elektrárny stát, dnes jim hrozí, že o tuto možnost a „právo veta“ přijdou.
Nejvyšší správní soud řešil zajímavou kauzu, která se týkala větrných elektráren. Aktualizací Zásad územního rozvoje Olomouckého kraje došlo ke změně textu, kdy byla vypuštěna podmínka, že pro situování větrných elektráren v krajině jsou závazné regulativy Územní studie na umísťování větrných elektráren na území Olomouckého kraje. Aktualizací č. 2a byla také nově vytvořena kulturní krajinná oblast KKO9 Svahy Nízkého Jeseníku, která je vymezena na katastru obce Jívová (západní část katastru) a v okolí. V důsledku existence této krajinné oblasti a Přírodního parku Údolí Bystřice, zůstala na katastru obce Jívová plocha o rozloze 1,1 km2 , kde zásady územního rozvoje nezakazují umístit větrné elektrárny.
Nejvyšší správní soud se zabýval kasační stížností ve věci změny územního plánu Poděbrad. Změnou mělo dojít k tomu, že se v textové části v „Podmínky prostorového uspořádání“ vypustila následující věta: „Koeficient zastavění je podíl výměry maximální zastavěné a zpevněné plochy vztažený k celkové výměře zastavitelné plochy.“ Namísto ní se doplnila tato věta: „Koeficient zastavění je podíl výměry maximální zastavěné plochy vztažený k celkové výměře zastavitelné plochy.“
Nejvyšší správní soud rozhodoval o zajímavé věci spojené s aplikací pražského územního plánu. Předmětem sporu se stala otázka, zda jeden konkrétní záměr (výstavba dvou věžáků) nepřekračuje stanovený limit rozvoje v rámci stabilizovaného území, definovaný jako „zachování, dotvoření a rehabilitace stávající urbanistické struktury bez možnosti další rozsáhlé stavební činnosti“. Protože má řada měst a obcí v územních plánech podobně obecnou formulaci, s jejímž použitím v praxi bývají problémy, myslíme si, že závěry NSS mohou být zajímavé i pro ostatní samosprávy.
Ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bylo uveřejněno rozhodnutí týkající se tzv. incidenčního přezkumu opatření obecné povahy. Jedná se o druhý typ přezkumu, pro který není relevantní roční lhůta uvedená v zákoně č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Pro obce proto incidenční přezkum územního plánu znamená větší nejistotu.
Nejvyšší správní soud opět přezkoumával další územní plán, tentokrát šlo o jednu obec nedaleko Brna. Nejdůležitějším bodem argumentace obce bylo, že dotčený vlastník podal námitky až v souvislosti s opakovaným veřejným projednáním části územního plánu, která ovšem nezasahovala do úpravy poměrů na jeho pozemcích, tj. je podal opožděně. Správní soudy daly obci za pravdu a územní plán podržely.