Pořizovatele a obce může potěšit zpráva, že se MMR ve spolupráci s Ústavem územního rozvoje konečně vyjádřilo k problému konání společného jednání a veřejného projednání návrhu územně plánovací dokumentace v jeden den.
Územní plány často používají poměrně volné regulativy (někdy to ani jinak nejde), což bohužel umožňuje stavebníkům a úřadům přicházet s nejrůznějšími kreativními výklady. Nejinak tomu bylo v případu, který řešil Nejvyšší správní soud. Stavební úřad dovolil jedné společnosti, aby postavila parkoviště pro své zaměstnance zčásti na ploše označené územním plánu jako „plocha bydlení – hromadné“, v rámci které bylo přípustné budovat související dopravní infrastrukturu. Parkoviště ale sloužilo výrobnímu závodu stojícímu v ploše smíšené výrobní.
Nejvyšší správní soud dnes rozhodoval o jednom územním plánu, který umožňoval novou bytovou výstavbu. Sousední vlastníci si mj. stěžovali na to, že dojde ke zvýšení dopravní zátěže. Právě na tomto argumentu NSS rozsudek KS zrušil a vrátil mu věc k novému řízení.
Pořizovatelé se stále dostávají kvůli nepromyšlenosti nového stavebního zákona do značně svízelných situací. Jednou z nich je otázka, jestli je nebo není třeba získat k návrhu územního plánu po veřejném projednání vedeném už podle nového stavebního zákona stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování podle § 101 stavebního zákona.
Krajský soud v Praze dal za pravdu obci, která se bránila rozšíření těžby štěrkopísku v nevýhradním ložisku. Proto vydala územní plán, který těžbu znemožnil. Investor byl samozřejmě nespokojený, a tak se obrátil na soud. Máme radost, že s naší právní pomocí obec spor vyhrála. Argumentace soudu by jistě mohla zajímat i jiné samosprávy.
Krajský soud v Brně řešil situaci, kdy jeden vlastník měl územní souhlas na vodovodní přípojku a domníval se, že takový souhlas chrání jeho legitimní očekávání, že v novém územním plánu nedojde ke změně způsobu využití jeho pozemku. Krajský soud jeho domněnku nepotvrdil.
Poněkud děsivý projekt rekodifikace územního plánování se posunul do další fáze. MMR zveřejnilo principy reformy. Jedním z nich má být zavedení akceleračních zón pro výstavbu dostupného bydlení v exponovaných lokalitách. Zní to velmi zlověstně a samosprávám to zcela jistě nepřinese nic dobrého. Předzvěstí toho, že se s rekodifikací máme na co těšit, je, že prvním krokem, ke kterému se MMR uchýlilo, je tlak na zrušení jednotného standardu územních plánů, se kterým většina subjektů nesouhlasí, jak je patrné z připomínkového řízení.
Obří fotovoltaické elektrárny mají řadu velmi negativních dopadů. Vytvářejí tepelný ostrov a poškozují mikroklima v okolí, ničí biotopy a fragmentují krajinu. Proto by jejich výstavba měla být regulována. Namísto toho české zákony dovolují stavět FVE a VTE prakticky všude bez jakýchkoliv limitů. Když se některé obce pokusí OZE omezit v územních plánech, nejen že se strašně zapotí na jejich odůvodnění, ale mají i slušnou “šanci”, že stejně nakonec neuspějí a budou muset strpět desítky hektarů solárních panelů.
Nejvyšší správní sodu dospěl k zajímavým názorům ve vztahu k povinnosti obcí zveřejňovat spolu se změnou územního plánu taky jeho úplné znění – v podstatě řekl, že to není potřeba.
Krajský soud v Praze řešil územní plán jednoho středočeského města, které v územním plánu vymezilo stabilizované plochy PV – veřejné prostranství. Vlastníci s tím nesouhlasili. Jednou u soudu uspěli, ale napodruhé se podařilo územní plán obhájit.