Prezentaci Venduly Zahumenské ze semináře Nový stavební zákon a územní plánování: na co si dát pozor najdete ke stažení zde.
Prezentaci Venduly Zahumenské ze semináře Hrozí obci náhrada za zklamaná očekávání investorů? najdete ke stažení zde.
Prezentaci Venduly Zahumenské ze semináře Zelený územní plán najdete ke stažení zde.
Prezentaci Venduly Zahumenské ze semináře Jak na správný územní rozvoj? najdete zde.
Prezentaci Venduly Zahumenské ze semináře 20 příkladů z praxe aneb bezvadný územní plán najdete ke stažení zde.
Dostal se k nám velmi zajímavý dotaz, nad kterým by měly zbystřit všechny samosprávy i pořizovatelé. Zní takto: Co musí obec udělat, aby správně vydala (tedy nikoli oznámila) územně plánovací dokumentaci podle § 104 odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon? Stačí schválení usnesení zastupitelstva a předání schválené územně plánovací dokumentace pořizovateli? Nebo musí obec nejprve schválenou územně plánovací dokumentaci sama oznámit vlastní veřejnou vyhláškou na své úřední desce a teprve pak může pořizovatel vložit vše potřebné do Národního geoportálu územního plánování (zde odhlížíme od tzv. „bypass novely“) a zveřejnit vlastní vyhlášku oznamující předmětnou územně plánovací dokumentaci?
Až k Nejvyššímu správnímu soudu jsme museli dovést kauzu jednoho našeho klienta, který se snaží o to, aby obec vyplnila bílé místo v územním plánu. Krajský soud v Českých Budějovicích totiž odmítl uznat, že ponechání pozemků bez regulace poté, když část územního plánu byla zrušena, může zasáhnout do práv vlastníka. Stavební zákon, jak starý, tak nový, přitom obcím přikazují, aby o pořízení změny územního plánu v takovém případě rozhodla bezodkladně.
Nejvyšší správní soud rozhodoval ve věci zrušení zastavitelnosti plochy, která sice byla v předchozím územním plánu zastavitelná s určením pro bydlení a vybavenost, ale během projednávání návrhu nového územního plánu došlo na spory s orgánem ochrany ZPF a životního prostředí, což vedlo k vyřazení plochy. Druhá plocha nespokojených vlastnic sice byla po složitých jednáních zachována, ale byly jí nastaveny omezující podmínky.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o jednom územním plánu, ve kterém obec namísto původní plochy pro výrobu vymezila plochy zemědělské. Důvodem byl nesouhlas dotčených orgánů s průmyslem nebo skladováním kvůli ochraně zvláště chráněného živočicha, který se v lokalitě nacházel. Vlastník se skrze námitky dožadoval toho, aby, když už nemůže mít výrobu, měla aspoň nárok na realizaci fotovoltaiky. Obec to nechtěla, a tak věc pouze stručně konzultovala s dotčenými orgány a pak vydala územní plán s onou plochou zemědělskou. Vlastník vyhrál jak u krajského soudu, tak u NSS.
Ústavní soud řešil zajímavou věc – jeden člověk měl velmi svérázné představy o tom, co je to rodinný dům. Tvrdil totiž, že je úplně normální, aby taková normální česká rodinka obývala 12 místností, se 12 kuchyňskými kouty a 12 sociálními zařízeními. Hodně se pak podivoval nad tím, že s ním nesouhlasil ani stavební úřad, ani soudy a dodatečně mu jeho černou stavbu nechtěly odsouhlasit.