Nejvyšší správní soud řešil zajímavý případ stanoviska orgánu územního plánování, podle kterého bylo v pořádku dodatečně povolit ubytovnu pro 180 agenturních pracovníků namísto původně plánovaného školicího střediska s ubytováním pro školené. K soudu věc dostala nespokojená obec, protože se domnívala, že ubytovny tohoto druhu jsou zdrojem sociálně patologických jevů (kriminalita, rušení veřejného pořádku, snížená bezpečnost, alkoholismus apod.), které si na svém území nepřeje, tím méně v centru obce a v těsné blízkosti školy a školky. Původní školicí středisko bylo povolené skrze veřejnoprávní smlouvu, tu ale stavebník nerespektoval a postavil právě onu ubytovnu.
Starý i nový stavební zákon umožňují obcím, aby vydávaly územní plány s prvky regulačního plánu buď pro celé své území nebo pro jeho část. To znamená, že pak územní plán nemusí řešit území jen značně obecně, naopak může jít až do podrobnosti regulačního plánu a vlastníkům třeba přikázat, že v rodinném domě smí být jen jedna bytová jednotka, jakou barvu má mít střecha, fasáda nebo jak se smí nakládat s fotovoltaickými panely (pokud to obec bude schopna zdůvodnit).
To, jak mají vypadat veřejné vyhlášky, které se během procesu územního plánování ocitají na úředních deskách, je tu a tam předmětem soudního sporu. Nový stavební zákon situaci ještě zkomplikuje, protože kombinuje zveřejňování v Národním geoportálu územního plánování s doručováním informací veřejnou vyhláškou pořizovatele. Pojďme se proto podívat na to, co k veřejné vyhlášce říká soud.
Stává se, že vlastníci se brání proti stavební uzávěře nebo územnímu plánu s tím, že mají vůči svým pozemkům legitimní očekávání, že se bude stavět, protože disponují pravomocným rozhodnutím o dělení pozemků (tzv. parcelace). Co si o tomto argumentu myslí soudy?
Nový stavební zákon se urputně snaží zabránit vlastníkům, aby se bránili proti regulaci, kterou si obec v územním plánu usmyslí. Dokonce jim odňal možnost uplatňovat vůči návrhu územního plánu (opatření obecné povahy) námitky. Smějí bránit svoje práva jen o poznání slabším nástrojem – připomínkami. Je tento přístup v pořádku? Nemyslíme si. Myslíme si, že se nakonec najdou nespokojení vlastníci, kteří napadnou problematická ustanovení u Ústavního soudu.
Otázka: Co je zahrnuto do zastavěného území, pokud dojde ke zrušení územního plánu?
Otázka: Musí podnět vlastníka ke změně územního plánu obsahovat také návrh zadání?
Otázka: Stačí, aby stavební uzávěra měla jako přílohu hlavní výkres územního plánu?
Mnohé obce při pořizování územního plánu přemýšlejí o tom, že by stavebníkům nařídily, aby se připojili se svými novými domy na kanalizaci. Sama o osobě tato myšlenka není špatná, aby ale obstála u soudu, je potřeba trochu víc přemýšlet o konkrétní formulaci oné podmínky v územním plánu. Jak na to, si řekneme v tomto článku, ve kterém vycházíme z aktuální judikatury.
V dalším z rozsudků věnovaných územnímu plánu se Nejvyšší správní soud zabýval mj. tím, do jaké míry musí územní plán vycházet z reálného skutkového stavu. Jedna vlastnice si totiž stěžovala, že kdyby si středočeská obec zjistila skutkový stav dostatečně, zjistila by, že nemovitosti oné vlastnice charakteristickým znakům plochy určené pro bydlení venkovské, do které je zařadila, neodpovídají. Protože obec nevycházela ze správných a aktuálních podkladů (informací), byl podle vlastnice územní plán nezákonný. Soudy si to nemyslely a vlastnici ještě přičetly k tíži to, že v průběhu pořizování územního plánu byla pasivní a o svoje nemovitosti se nestarala včas. Vedle otázky skutkového stavu se soudci zabývali také požadavky na územní plán s prvky regulačního plánu.