Nejvyšší správní soud řešil zajímavou věc – kontinuitu závazných stanovisek. V posuzované věci šlo o to, že dotčený orgán vydal v rámci pořizování územního plánu stanovisko, ale závazné stanovisko vydané následně pro účely územního řízení tomuto prvnímu stanovisku neodpovídalo. Co k tomu řekl městský soud a co NSS, si řekneme v tomto textu.
Jsme rádi, když se nám podaří u soudu obhájit práva našich klientů. Dnes nás proto potěšil rozsudek Krajského soudu v Praze, který dal za pravdu obci a jejímu řešení v územním plánu. Vlastníkům se nelíbilo, že samospráva nově zařadila část jejich pozemků do plochy smíšené nezastavěného území a tím zrušila jejich zastavitelnost. Navrhovatelé se bránili typickými argumenty: porušení principu kontinuity územního plánování a nepřiměřený zásah do vlastnického práva. Vedle toho nebyli dotčení vlastníci spokojeni ani se způsobem vypořádání námitek a odůvodnění rozhodnutí o nich. Spor se týkal také toho, zda k pozemku vede či nevede odpovídající pozemní komunikace.
Otázka: Který územní plán se použije na vydání územního rozhodnutí, když došlo k vydání nového v době po zahájení územního řízení, ale před vydáním územního rozhodnutí?
Otázka č. 44: Řeší závazné stanovisko orgánu územního plánování charakter okolní zástavby?
Nejvyšší správní soud rozhodoval zajímavý spor o pozemních komunikacích. Jádrem sporu byl § 22 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, který zní takto:
Otázka: Stavební úřad nerespektuje územní studii. Co s tím obec může dělat?
V praxi bohužel dochází k situacím, kdy stavební úřad s vlastníkem nemovitosti nejedná jako s účastníkem řízení a tak mu neumožní se běžícího územního řízení ohledně nemovitosti v sousedství účastnit a uplatnit své námitky. Pokud účastník není vyrozuměn o zahájení řízení ani o vydaném rozhodnutí, mnohdy se s rozhodnutím seznámí až následně, třeba na základě odpovědi na žádost o informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím.
Našeho klienta (obec ve Středočeském kraji) jsme zastupovali při podání odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu o umístění stavby bytového domu, několika rodinných domů a související veřejné infrastruktury. Kromě konkrétních výtek týkajících se záměru (zejm. nedostatečný počet parkovacích míst) se naše argumentace zaměřila na jedno z poměrně častých pochybení stavebních úřadů, kterým jsou účastníci zkráceni na svých právech. O co šlo?
Zajímavou kauzu týkající se možností stavebního úřadu nevydat územní rozhodnutí v situaci, kdy závazná stanoviska dotčených orgánů včetně orgánu územního plánování jsou kladná, řešil právě v těchto dnech Nejvyšší správní soud.
Nejčastějším důvodem, pro který se občané rozhodnout vyjádřit nesouhlas s výstavbou v jejich sousedství, jsou negativní dopady plánovaného záměru. Může se jednat o zvýšení hlučnosti, dopravní vytížení komunikace, zhoršení ovzduší, zastínění jejich nemovitosti, zhoršení výhledu nebo další vlivy, které se dají podřadit pod klíčový pojem pohoda bydlení, resp. kvalita prostředí.