Nejvyšší správní soud rozhodoval o dalším územním plánu a dostal možnost vyjádřit k situaci, kdy územní plán za účelem realizace dopravní infrastruktury umožní pozemky vyvlastnit. O vyvlastnění za účelem realizace veřejně prospěšných staveb by ostatně měly obce uvažovat častěji – bez tohoto institutu totiž nemusí být výstavba v rozsáhlejších lokalitách s více vlastníky vůbec realizovatelná. Rovněž etapizace je jednou z nejživotaschopnějších a současně nejopomíjenějších nástrojů územního plánování. Právě stanovení pořadí změn v území je totiž skutečně schopno usměrnit rozvoj a výstavbu a navázat ji na realizaci nezbytné infrastruktury.
Obce si mnohdy neuvědomují, že by měly dobře promýšlet, jakou regulaci vloží do územního plánu. Pokud totiž omezí vlastníky nad přiměřenou míru třeba tím, že na jejich pozemcích vymezí veřejně prospěšnou stavbu pro dopravní infrastrukturu, aniž by došlo v rozumné době k vyřešení majetkoprávních poměrů, může být takový zásah do vlastnictví hodnocen soudy jako problematický a vlastníci se mohou u soudu domoci specifického druhu náhrady. Případem se zabýval Nejvyšší soud a v tomto textu se budeme věnovat jeho rozhodnutím (věc řešil opakovaně) v dané kauze.
V polovině prosince rozhodoval Nejvyšší správní soud další zajímavou věc týkající se územního plánování. Předmětem sporu tentokrát byla otázka, zda stavební úřad může zamítnout žádost o rozdělení pozemku s odkazem na rozpor s územním plánem. Jaká byla odpověď od špiček naší justice, se dozvíte v našem článku.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Ten zamítl návrh jednoho vlastníka na zrušení územního plánu, který na jeho pozemcích vymezil veřejně prospěšné stavby a opatření.