O tom, že správní soudy zatím odmítají rušit mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví nebo hygienických stanic jsme už psali. V pondělí se k zastáncům roušek na úkor lidských a občanských práv přidal Krajský soud v Ostravě, včera jsme obdrželi další kreativní rozsudek od Městského soud v Praze. Momentálně naše práva stojí a padají na Nejvyšším správním soudu, u kterého se shromáždily kasační stížnosti sepsané v rouškových sporech (a taky ta ve věci Ondřeje Dostála, kde se řeší, jestli je možné za nouzového stavu vydávat jen krizová opatření nebo také mimořádná opatření – ačkoli ono je to nakonec fuk, když mají stejný obsah).
Od března letošního roku stát šikanuje občany a nařídil jim, aby si sami ušili roušky a následně si je nasadili. Povolal zástupy policistů, kteří neměli řadu měsíců nic lepšího na práci, než kontrolovat, zda lidé mají dostatečně zakrytý nos a ústa. Jsme přesvědčeni, že ministr ani hygienické stanice nemají k takovému nařizování vůbec oprávnění.
V Praze strážci pořádku denně v metru chytí aspoň padesát narušitelů, kteří nenosí roušky. Většinu věcí ale prý řeší domluvou, na stanici je odvedena a k topení připoutána jen menší část případů. Teď ale konec legrácek a už jen vážně, jak je to s kontrolou dodržování oněch úžasných opatření, kterými je nařízeno nošení roušek, jejichž efekt je dle Maďara slovenského původu hlavně psychologický nikoli zdravotní?
Po smělé myšlence Rekonstrukce státu na vytvoření nového krizového zákona v tom nejnevhodnějším čase přišla vláda se svým vlastním nápadem, jak si uzurpovat moc ve státě a zničit demokracii. Jedná se o novelu zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Pod sepranou rouškou zájmu o naše životy se Andrej Babiš pokouší upevnit svoje pozice a stát se neomezeným diktátorem České republiky. Tomáš Sokol k tomu řekl, že střízliví poslanci mu návrh zákona odmávnout nemohou. Uvidíme, kolik máme ve Sněmovně příčetných lidí a kolik z nich už od května nemusí nosit roušku.
Naše vláda bohužel vůbec nerozumí právu a zřejmě ani nemá dobré externí advokáty, kteří by jí vysvětlili, jak to Městský soud v Praze myslel, když jí vytkl, že v době nouzového stavu nechá rozhodovat ministra zdravotnictví. Premiér a ministr vnitra si z toho všeho sobě vlastními lišáckými myšlenkovými pochody dovodili, že je třeba udržovat zemi a lid v nouzovém stavu a do budoucna změnit zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Tím by si vláda zajistila prakticky neomezené pravomoci i v „klidovém stavu“. Pravdu má advokát Tomáš Sokol, když říká, že novelu nemohou střízliví poslanci „odmávnout“.