Ústavní soud před nedávnem opět řešil jednu z otázek, majících významný dopad do oblasti zdravotnického práva. Tentokrát se jednalo o významnou procesní otázku spojenou s dokazováním – přenesení tzv. důkazního břemene (tedy povinnosti prokázat učiněná tvrzení), a to v případě, kdy jediným zdrojem informací potřebných pro prokázání skutkového stavu je zdravotnická dokumentace vedená nemocnicí či jiným poskytovatelem zdravotních služeb, která ovšem nebyla vytvořena nebo byla posléze ztracena či zničena a není ji tedy možno v řízení coby důkaz provést.
V předcházejícím článku byla představena jedna z možností přístupu k informacím o okolnostech úmrtí blízké osoby – zdravotnická dokumentace. Přestože se jedná o nejpodstatnější zdroj informací spojených se zdravotním stavem člověka, zdaleka není zdrojem jediným, a tedy jedinou cestu, jíž se dá dojít k vědomosti o příčině úmrtí a eventuálním viníkovi. O dalších variantách hovoříme níže.
(Klikněte na obrázek komiksu pro zobrazení v plné velikosti). Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 14/17 je dostupný zde.
Dojde-li k tak nešťastné události, jakou je úmrtí blízkého člověka, jedny z prvních otázek, které se pozůstalým derou na mysl, bývají: „Jak k úmrtí došlo?“ a „Proč se to stalo?“. Zodpovězením těchto (a na ně navazujících) dotazů lze dosáhnout bližšího vědomí ohledně příčin smrti blízkého člověka, což s sebou pozůstalým přináší jisté vnitřní uklidnění.
Úmrtí blízké osoby patří k nejvíce stresujícím situacím v životě člověka. Zvláště v dnešní době, kdy se umírání jakoby vytěsňuje z každodenního života, kdy v médiích převládají mladí, zdraví a krásní lidé, je smrt něco, co nám může opravdu vážným způsobem z ničeho nic změnit život.
Dne 13. 5. 2013 podala naše advokátní kancelář v zastoupení klientky žalobu na psychiatrickou léčebnu v Brně-Černovicích. Předmětem této žaloby bylo určení, že prostý náhled do zdravotnické dokumentace (tedy bez požadavku, aby z ní poskytovatel zdravotních služeb pořídil výpis či kopie) je poskytovatel zdravotních služeb ze zákona povinen umožnit pacientovi bezplatně, a nelze si za něj účtovat libovolnou, byť v ceníku stanovenou úhradu. O tomto případu jsme ostatně již dříve informovali v článku Nahlížení do zdravotnické dokumentace není možné zpoplatnit.
Z vlastní advokátní praxe vím, že poškození pacienti mají dokazování v soudním řízení mnohdy velmi obtížné. K újmě dojde zpravidla v době, kdy jsou ve špatném zdravotním stavu (jinak by zdravotní pomoc nevyhledali), proti sobě mají převahu zdravotníků, kteří jsou zvyklí neříci pravdu (nebo dokonce přímo lhát) a kteří mají většinou na své straně také soudní znalce (těmi nebývá jmenován nikdo jiný, než zdravotník s podobnou zkušeností s praxe, který mnohdy zastává přístup, že „chybička se vloudit může“).
Před necelým rokem podala naše advokátní kancelář žalobu na splnění povinnosti vyplývající ze zákona věci klientky, která se domáhá bezplatného přístupu ke své zdravotnické dokumentaci v nemocnici o ní vedené. Namísto zpřístupnění dokumentace k bezplatnému náhledu jí nemocnice oznámila, že je povinna zaplatit 81 Kč za každou započatou čtvrthodinu nahlížení do dokumentace. Takový poplatek považujeme za nezákonný.
V neděli 19. ledna 2014 TV Prima v hlavních televizních zprávách informovala o našem případu týkajícím se nezákonného poplatku za nahlížení do zdravotnické dokumentace. Lidé postižení touto praxí se mohou připojit k hromadné žalobě na webu Hromadné žaloby.cz.