Otázka: Chceme přijmout nový územní plán a převzít staré zastavitelné plochy. Musíme je posuzovat kvůli zemědělské půdě?
Krajský soud v Praze řešil zajímavou kauzu týkající se územního plánu jedné malinké části obce ve Středočeském kraji, kde mělo několik společností zájem vysadit rozlehlé ovocné sady, čímž by se zcela změnil charakter místa a došlo by k enormnímu zatížení obce. Městský úřad Poděbrady rozhodl, že změní využití území pro účel sadového areálu. Podle obce měl být přitom záměr rozporný s územním plánem. Soud dal ale za pravdu úřadům a investorům. Proč?
V databázi VeKLEP je k dispozici novela Ústavy, kterou lze směle nazvat první klimatickou vlaštovkou. Změna se samozřejmě týká čl. 7. ten nyní zní: „Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.“ Nově by se do něj měla vložit 4 slova a vypadal by takto: „Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, zejména vody a půdy, a o ochranu životního prostředí.“ Nesmíme zapomenout na čl. 35 Listiny základních práv a svobod, který přiznává jednotlivcům právo na příznivé životní prostředí. Čl. 7 Ústavy tedy není jediným bodem ústavního pořádku, který by se environmentálními otázkami zabýval.
Nejedna obec řeší problémy spojené s příliš velkorysým přístupem předchozího vedení k vymezování nových a nových zastavitelných ploch a logické snaze developerů výstavbu realizovat v maximální možné míře. Opětovné navrácení pozemků do nezastavitelného území je mnohdy téměř nemožné kvůli zásahům do vlastnických práv a hrozbě zrušení části územního plánu soudem.
Od října roku 2022 platí nový metodický výklad odboru adaptace krajiny na klimatickou změnu a odboru legislativního orgánům ochrany zemědělského půdního fondu k některým ustanovením zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Je v něm řada důležitých závěrů. My upozorníme na jeden z nich, který se týká vymezování zastavitelných ploch v územních plánech na zemědělském půdním fondu.