Jedna vlastnice zjistila, až když řešila územní plán, že její pozemky jsou zahrnuty v biokoridoru, což mělo neblahé dopady na hodnotu nemovitostí. Problém byl ovšem v tom, že pozemky do biokoridoru zahrnovaly už zásady územního rozvoje, které jsou pro územní plány závazné. Protože se domnívala, že vymezení biokoridoru právě na jejích pozemcích není v zásadách odůvodněno, pokusila se obrátit na soud, bohužel ale neuspěla (jeden z problémů spočíval i v tom, že vlastnice se o zásady včas nezajímala a v průběhu jejich pořizování byla pasivní, což znamená, že soud vůbec neřešil přiměřenost zvoleného řešení, ale jen jeho zákonnost. Z toho plyne základní ponaučení – jestli chcete skutečně bránit svá práva, zajímejte se, dokud to jde.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o kasační stížnosti nespokojených vlastníků proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Šlo o přiměřenost zásahu do vlastnického práva vymezením koridoru přeložky silnice s možností vyvlastnění (šlo zejména o to, jestli neexistuje jiná varianta vedené přeložky). Pojďme se podívat na argumentaci soudců. Předesíláme, že vlastníkům nevyhověli.
Nejvyšší správní soud se dnes vyjadřoval k otázce, zda lze návrh na tzv. abstraktní přezkum opatření obecné povahy (územního plánu) spojit s návrhem na tzv. incidenční přezkum jiného opatření obecné povahy (zásad územního rozvoje). Nebylo to ale poprvé, kdy něco takového řešil. Jak shrnul svoji dosavadní judikaturu?